close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Láska

11. ledna 2008 v 18:51 |  Láska
Slovo láska má širokou škálu významů, od bytostně důležitého vztahu (láska mezi dvěma lidmi, vlastenectví jako láska k vlasti) po vyjádření spokojenosti nad chvílí zábavy ("Miluji ten film"). Termín "láska" může popisovat intenzivní pocit náklonnosti nebo emocionální stav, často mezi osobami, zvláště mezi mužem a ženou, a zároveň i odpovídající postoje a jednání. Pro svůj velký psychologický význam je láska jedním z nejdůležitějších námětů v umění - knihách, filmech, divadelních hrách i písních mnoha žánrů.

Definice

Je mnoho forem lásky. Láska existuje ve všech kulturách, avšak liší se formy jejích projevů i způsob jejího pojmenování a interpretace. Význam pojmu se velmi liší i v individuálních pojetích jednotlivými lidmi, protože vnímání lásky je velmi závislé na osobních vlastnostech a osobní zkušenosti. Přesto bylo učiněno mnoho pokusů, jak lásku definovat.
Kladný, silný emocionální vztah k osobě, ideji nebo věci, v některých podobách přecházející až k obecnějšímu ztotožnění s altruistickými morálními hodnotami. Může být také součásti diagnostické bipolární škály láska - nenávist (podle Psychologického slovníku Hartlových)
Vztah mezi dvěma lidmi charakterizovaný silnou citovou vazbou, nezištností, stálostí, vytrvalostí, odpovědností a vzájemnou věrností. Stadium, které může navazovat na stav zamilovanosti a přitažlivosti. V přeneseném významu též vztah ke skupině lidí, idealizované osobnosti nebo ideji, který je tak silný, že jedinec klade sebe a své zájmy až na druhé místo. Ve třetím významu je láska totožná s romantickou zamilovaností. (Sociologický slovník, Jan Jandourek)
Láska je cit. O citech se nedá moc říct ani se nedají ovlivnit rozumem, prostě tady jsou. Prostě najednou zjistíš, že ti na někom záleží, že mu přeješ jen to nejlepší, že chceš být v jeho blízkosti, že máš radost, když on má radost. (Martin Vopěnka)
Australský psycholog J. T. A. Condon (1993) lásku charakterizoval v rámci své teorie vazby (attachment, v češtině se překládá též jako přilnutí). Lásku charakterizoval těmito snahami
o druhém něco vědět
být s ním ve vzájemné interakci
vyhnout se odloučení nebo ztrátě
ochraňovat
uspokojovat neboli sytit potřeby druhého člověka
Americký psycholog Robert J. Sternberg vytvořil typologii založenou na třech základních rozměrech lásky
intimita, vzájemná blízkost (intimacy)
vášeň (passion)
vzájemná oddanost (commitment)
Na tomto základě rozlišoval 8 stavů:
neláska (nonlove, nepřítomen žádný základní rozměr)
zalíbení (liking, přítomna intimita)
zamilovanost (infatuated love, přítomna vášeň)
prázdná láska (empty love, přítomna oddanost)
romantická láska (romantic love, přítomna intimita a vášeň)
přátelská láska (companionate love, přítomna intimita a oddanost)
osudová láska (fatuous love, přítomna vášeň a oddanost)
dokonalá láska (consumate love, přítomny všechny tři rozměry)
B. Fehrová faktorovou analýzou určila 9 typů lásky.
Psychoterapeut a spisovatel M. Scott Peck lásku definuje takto: Je to vůle rozšířit své "já" ve prospěch duchovního růstu, ať už vlastního, nebo cizího.
Stav lidské mysli a těla, kdy požitek z činnosti, která byla dříve prováděna pouze nárazovitě, se změnila v požitek stálý, stabilní, dlouho trvající a neutuchající. (Prof. Urban)

Starověká řecká kultura v jazyce i dílech filosofů používala tuto typologii lásky
Erós, láska vášnivá, založená na tělesné a duševní přitažlivosti, používáno pro erotickou lásku bez ohledu na pohlaví
Storgé, něžný vztah založený na dlouhodobé oddanosti, používáno zvláště pro mateřskou lásku
Ludos, hravá a přelétavá láska
Mániá (mánie), láska šílená, žárlivá, vlastnická, případně ničící
Agapé, láska nesobecká, dávající
Fíliá (filie), láska přátelská
Pragma, láska praktická, umění najít a udržet si vhodného partnera
Některé biologické a z nich odvozené ideologické teorie pojímají lásku jako funkci, která má sloužit reprodukci, tedy schopnost získat vhodného partnera, udržet si jej, reprodukovat se a investovat se do rodičovské péče.

Láska mezi lidmi (interpersonální)

Interpersonální láska je láska mezi dvěma nebo více lidmi (páry, členy rodiny, přáteli atd.) a znamená mnohem víc, než jen že se někdo někomu velmi líbí. Láska může být jak reciproční (vzájemná), tak i jednostranná (neopětovaná). Láska může být projevována i mimo rámec bezprostředního osobního vztahu, například různými dary nebo dobrovolnictvím.

Podle kulturně ustálených rolí účastníků vztahů se rozlišují například tyto druhy meziosobní lásky:
láska k manželovi či partnerovi
láska k dětem
láska k rodičům
přátelská láska
láska k těm, kdo potřebují pomoc
láska k bližním, přičemž jejich okruh může být různě vymezen nebo neomezen
láska k Bohu
láska k mytologické, idealizované nebo jiné obecně známé osobě (světec, politický vůdce nebo aktivista, známý umělec atd.)

Některé prvky často přítomné v interpersonální lásce:
Vášeň: erotický cit, sexuální touha
Emocionální intimita: sdílení emocí a pocitů
Fyzická intimita: sdílení osobního prostoru
Náklonnost: uznání druhého
Reciprocita: když je láska vzájemná
Propojenost: uspokojování základních emocionálních potřeb
Závazek: snaha udržet lásku
Péče: snaha pomoct
Příbuzenství: rodinné vazby

Vztah pojmu lásky s pojmy sexuality nebo erótu je předmětem nejrůznějších tvrzení a interpretací. Erotická přitažlivost a náklonnost na jednu stranu je považována za jeden z možných podnětů (předpokladů, vloh) k lásce, na druhou stranu explicitní genitální projevy a často i jen vědomí souvislosti s erotickou láskou se považují za nežádoucí nebo nevhodné v určitých vazbách založených na lásce. Mnoho etických systémů odsuzuje sexuální vztahy mezi členy rodiny, u dětí nebo mimo závazný vztah. Ale existuje mnoho respektovaných způsobů, jak vyjádřit vášnivou lásku bez sexu. Náklonnost, emocionální intimita a vzájemný zájem jsou obvyklé u příbuzných a přátel všude ve světě.

V některých pojetích je láska ztotožňována se zamilovaností, v jiných je zamilovanost považována za dočasnou fázi lásky, v některých je zamilovanost od lásky odlišována. Láska obvykle zahrnuje i postoj odpovědnosti a vůli projevované v době, kdy pocit lásky chybí. Láska není jen cit nebo pocit, ale též činnost projevující se skutky a ovládaná vůlí, odpovědnost vůči závazkům, jakým je například sňatek nebo role rodiče.

Láska včetně zamilovanosti souvisí s překročením vlastního ega, hranic vlastních zájmů. Proto může být problematické vytvořit vztah, v němž jsou vyváženě uspokojovány zájmy obou (všech) účastníků, kde se lidé navzájem nezneužívají. Ve zralejším pojetí jsou za podstatné vlastnosti lásky považovány respekt k milované osobě, pozornost a naslouchání, ale i schopnost se vůči milované osobě vymezit a prosadit. K lásce může i nemusí patři sebeobětování, ale nemělo by k ní patřit vyžadování bezvýhradné poslušnosti a závislosti od milované osoby ani nedobrovolné přijetí takového závazku. Láska ponechává druhému svobodu, není vlastněním druhého.

Závislost není láska. Pokud někdo vyhrožuje, že když se s ním rozejdete, tak se zabije, nejedná se o lásku. Možná o zamilovanost, každopádně spojenou s duševní poruchou. V jisté formě je ale závislost charakteristickou vlastností lásky - milující je závislý(á) na milované(m), což zároveň milované(mu) poskytuje jistotu, že nebude snadno opuštěn(a).

Obava z bolesti způsobené láskou nebo jejím neopětováním u některých lidí blokuje schopnost milovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama