Tolik jsem v naší lásku věřila a na tebe se každý den těšila.
Však ty jsi už přestal psátne, nebudu si stále lhát.
Ty mlčíš a já utírám slzy.
Zklamal jsi mě příliš brzy.
Snad chyby jenž byly mou vinou,mrzí mě, že díky tomu si najdeš jinou.
A tak jen zlomené srdce budu malovat,pro toho kdo mě už nebude milovat
Odcházím se slzou na víčku,
a pomalu zhasínám svíčku,
v hlavě mám jen tebe,
proč daleko to jest do sedmého nebe?
Jen zklamání a nešťastná láska,
na čele přibyla mi další vráska,
ptám se proč to tak musí vše být,
proč nemůžeme spolu šťastně žít?
Nemohu zapomenout krásných chvil,
proč nepřibývá pohádkových víl,
mocných a čarovných, co přejí lásce,
vždyť to se nedá vyhrát v sázce.
Skončily dny, kdy šťastná jsem byla,
vždyť jsem se v slzách utopila.
v slzách z nešťastné a nenaplněné lásky,
co dělala mi jen vrásky.
Proč si mi jen lhal,
proč jsi mé srdce neuhlídal.
Proč já blázen jsem ti věřila,
proč jsem s tebou jen chodila.
Proč jsi mi to neřek dřív,
že to hra,nic víc.
Slzy se pomalu kloužou po tváři,
lesknou se jen ve světle svíček.
Čtu si dokola ty tvoje lži,
už se nedotýkáš mých líček
Odešels a já zase sama vnímám jen samotu a tmu.
Snad dočkám se někdy dnu,
kdy tě spatřím a ty se vrátíš do mého světa,
já budu zase plná tvého světla.
Ztratila jsem tě
Ztratila se slova lásky,
ztratila se kvítka sedmikrásky.
Rok za rokem se předbíhá,
dní cos mě líbal ubývá.
Já chtěla svět s tebou obletět,
do oblak s tebou vyletět.
Teď už každý jdeme cestou svou,
ty však ve dne, já jen tmou...
Lež
Byl jsi můj jediný,kterého jsem měla.
Byl jsi i ten, koho milovat jsem chtěla.
Však lhal jsi mi, a to nejde odpustit.
Nezbylo než vstát a navždy tě opustit.
Tvá ústa říkala,že měl jsi mě rád,
teď tomu nevěřím-uměl jsi jen lhát.
Tvá ústa říkala slova plná něhy a lásky.
Všechno však prozradil polibek té cizí krásky.
Chci na tebe zapomenout.
Nenávidím lháře!
Ta rána však velká je jak polární záře.
Prosím, nech mě jít...
Však ty jsi už přestal psátne, nebudu si stále lhát.
Ty mlčíš a já utírám slzy.
Zklamal jsi mě příliš brzy.
Snad chyby jenž byly mou vinou,mrzí mě, že díky tomu si najdeš jinou.
A tak jen zlomené srdce budu malovat,pro toho kdo mě už nebude milovat
Odcházím se slzou na víčku,
a pomalu zhasínám svíčku,
v hlavě mám jen tebe,
proč daleko to jest do sedmého nebe?
Jen zklamání a nešťastná láska,
na čele přibyla mi další vráska,
ptám se proč to tak musí vše být,
proč nemůžeme spolu šťastně žít?
Nemohu zapomenout krásných chvil,
proč nepřibývá pohádkových víl,
mocných a čarovných, co přejí lásce,
vždyť to se nedá vyhrát v sázce.
Skončily dny, kdy šťastná jsem byla,
vždyť jsem se v slzách utopila.
v slzách z nešťastné a nenaplněné lásky,
co dělala mi jen vrásky.
Proč si mi jen lhal,
proč jsi mé srdce neuhlídal.
Proč já blázen jsem ti věřila,
proč jsem s tebou jen chodila.
Proč jsi mi to neřek dřív,
že to hra,nic víc.
Slzy se pomalu kloužou po tváři,
lesknou se jen ve světle svíček.
Čtu si dokola ty tvoje lži,
už se nedotýkáš mých líček
Odešels a já zase sama vnímám jen samotu a tmu.
Snad dočkám se někdy dnu,
kdy tě spatřím a ty se vrátíš do mého světa,
já budu zase plná tvého světla.
Ztratila jsem tě
Ztratila se slova lásky,
ztratila se kvítka sedmikrásky.
Rok za rokem se předbíhá,
dní cos mě líbal ubývá.
Já chtěla svět s tebou obletět,
do oblak s tebou vyletět.
Teď už každý jdeme cestou svou,
ty však ve dne, já jen tmou...
Lež
Byl jsi můj jediný,kterého jsem měla.
Byl jsi i ten, koho milovat jsem chtěla.
Však lhal jsi mi, a to nejde odpustit.
Nezbylo než vstát a navždy tě opustit.
Tvá ústa říkala,že měl jsi mě rád,
teď tomu nevěřím-uměl jsi jen lhát.
Tvá ústa říkala slova plná něhy a lásky.
Všechno však prozradil polibek té cizí krásky.
Chci na tebe zapomenout.
Nenávidím lháře!
Ta rána však velká je jak polární záře.
Prosím, nech mě jít...